František Hrubín Jiří Trnka

MALÝ ŠPALÍČEK POHÁDEK

© František Hrubín, 1957
Illustrations
© Jiří Trnka, 1957
Atheneum - literatura na webu

OBSAH

O Červené Karkulce
O bílé laňce
O perníkové chaloupce
O Šípkové Růžence
O Smolíčkovi
O Popelce
O pavím králi
O Všudybylovi
O Jirkovi a jeho třech psech
O Nosáčovi
O Sněhurce
O zakleté princezně
O Oslí kůži
O Krásce a Netvorovi
Špalíček pohádek

    Špalíčkem starodávných pohádek chci poděkovat
vílám a čarodějům mého dětství - dědečkovi Janu
Novotnému z Lešan, našemu Filipovi, válečnému zajatci
z Ukrajiny, a Františce Adamové. 

    Před mýma očima dělali pravá kouzla: 

    Dědeček uměl vyčarovat ze dřeva krásnou
díž, štíhlý cep, bílé žebřiny, a nebyl ani bednářem, ani
kolářem. Ani nebyl obrem, a přece pastvinu, zalehlou
bludnými balvany, proměnil v pole a to pole nám potom
klasy jen šumělo a hrálo. 

    Náš Filip rozuměl řeči zvířat.
Seděl za stolem, kouřil tabák zabalený v novinovém papíru,
a najednou vyskočil, jako když ho píchne. „Říkají si o pití,”
řekl a běžel dát kravám vodu s otrubami. Naučil našeho
volka poslouchat na jméno Matěj. „Matěji, Matěji!” volal
jsem za ním, když s ním jeli orat. Matěj se ohlédl a zůstal
stát. Myslil jsem si v tu chvíli, že také umím čarovat, že
jsem to dobré dobytče přimrazil k zemi. Ale Filip udělal
krok, něco zašeptal, Matěj ode mne odvrátil hlavu a šel za
Filipem. „Matěj by za tebou šel i do Kyjeva,” říkával
Filipovi dědeček.

   Františka Adamová byla chudá vdova, nejchudší ve
vsi, a měla tři děti. Denně se u nás stavěla, její děti,
Jenda, Pepík a Mařka, byly mými prvními přáteli. Adámka
uměla z obyčejné světnice udělat kouzelný zámek, plný
světel, složený ze samých věžiček s tajemnými komůrkami.
Když chtěla, z černých koutů malé síňky vyrostl rázem
tak hustý les, že by se v něm ani sto myslivců nevyznalo.
Stačilo, aby začala vyprávět. Měla, chudák, pořád oteklé
prsty, nepřestaly se jí podbírat, to v nich za život měla
napícháno tisíce bodláků z polí. A když těmi prsty drala
peří - ve světnici bylo světlo z malé petrolejky jen nad stolem
– každé chmýrko, které odrala, se chytilo na její slova
jako křidélko, slova létala sem a tam, kroužila a splétala
se v čarovný rej a z toho reje se vinul pohádkový příběh.

   Později jsem si pohádky četl také sám. Teta z Prahy mi
posílala malé sešitky pohádek, každý sešitek měl čtyři listy
a nebyl větší než dlaň. Byly v nich barevné obrázky
a hustě tištěné čtení. Ty pohádky se dostávaly u kupců se
smíšeným zbožím, přidávali je k nákupu. Měl jsem jich jistě
dobrou stovku. Dědeček mi je svázal do špalíčku. Pohádkový
špalíček šel z chalupy do chalupy, všude si jej děti četly,
a četl se tak dlouho, až se docela učetl a nezbyl z něho
ani list, ani obrázek.

   A ještě jednu vílu jsem znal, byla zakleta v starou
trojbarevnou kočku. Když jsem v zimě přišel ze sáňkování
a dal se do čtení, hned mi sedla za krk a předla a předla.
Klečel jsem na lavici, abych neměl hlavu tak nízko nad
stolem, a s kočkou za krkem jsem si četl z pohádkového
špalíčku. Četl jsem o Pavím králi, o Karkulce, o Bílé laňce,
o Oslí kůži a jiné a jiné půvabné příběhy. Když se
v pohádce někomu ubližovalo, cítil jsem, jak mi kočka
zatíná drápek do límce u košile. Když se tam lidé měli
rádi a jeden druhému pomáhali, přitiskla se mi nosem
na ostříhané vlasy a vydržela tak sedět, dokud to
v pohádce někdo nezkazil.

    Všichni už jsou dávno mrtví. Když jsem tyhle pohádky
psal, přál jsem si, aby má slova měla taková křidélka, jaká
jim svými pořád obolavělými prsty dovedla přičarovat
jen Adámka. Přál jsem si, abych vydržel u práce, jako
u ní uměl vydržet dědeček, a aby se mě příběh nepustil,
jako se Matěj nepouštěl našeho Filipa. A toužil jsem, aby
mi za krkem seděla stará trojbarevná kočka, sekla mě
drápkem, když udělám chybu, nebo mě vlhkým nosem
pohladila po vlasech, když se příběh k dobrému obrací.

POZNÁMKA REDAKCE

Tato publikace vyšla poprvé pod názvem Špalíček pohádek v nakl. Československý spisovatel v r. 1957.
Podruhé vyšla v nakl. SNDK v r. 1968. Abychom ji odlišili od jiné, rozsáhlejší Hrubínovy publikace s podobným názvem, vydáváme ji nyní jako
MALÝ špalíček pohádek.



Převzato z http://atheneum.zde.cz