Červená Karkulka

 
    Jednou a to už je dávno, bydlelo v hezké vesničce u lesa malé hodné děvčátko. Lidé je měli rádi a usmívali se na ně, ale nejraději je měla maminka a tatínek a babička. Ta měla děvčátko tak ráda, že by mu byla všechno dala. Jednou mu koupila pěkný červený čepeček, tenkrát se takovému čepečku říkalo karkulka. A děvčátku se tolik líbil, že ho mělo stále na hlavě. Také mu hezky slušel. Když lidé viděli děvčátko stále jen s červenou karkulkou na hlavě, začali mu říkat Červená Karkulka. A brzo mu tak říkali i doma.

    Babička Červené Karkulky měla chaloupku v lese. Někdy přišla babička za Karkulkou a někdy šla Karkulka s maminkou do lesa za babičkou. Jednoho dne brzo ráno upekla maminka koláče a řekla Karkulce: "Pojď Karkulko, doneseš babičce koláče. Vezmi si košíček, dáme do něho koláče a také láhev vína. Babičce není dobře a víno jí posilní. Nikde se nezdržuj a jdi hezky po cestě rovnou k babičce. Dej pozor, abys neupadla a nerozbila láhev." 

    Karkulka vzala košíček a šla. V lese bylo ticho jen ptáci zpívali. Karkulka si pěkně vykračuje a najednou, jak se cesta zatočila, stojí před ní veliký vlk. Karkulka se ho ale nebála, protože nevěděla, že to je zlé zvíře. Usmála se na něj a pozdravila: "Dobré jitro!" "Dobré jitro Karkulko, kampak jdeš tak brzo?" "K babičce." "A co to neseš v košíčku?" "Koláče a víno, babička stůně a maminka mě posílá, abych to babičce přinesla na přilepšenou. Ale musím dávat pozor, abych nerozbila láhev." "A kde bydlí babička, Karkulko?" "Jé, to už není daleko. Jde se pořád po cestě a za chvilku je vidět babiččinu chaloupku. Rostou tam tři velké lípy."

    Vlk si pomyslel. To je pěkné. Babička je sama doma, Karkulka k ní přijde a to bude dnes dobrá snídaně. Musím to chytře provést, abych je obě dostal. A nahlas povídá: "To jsi hodná holčička Karkulko, že neseš babičce koláče a víno, ale měla bys jí také natrhat květiny. Podívej, co jich tady na pasece roste." Karkulka se rozhlédne a na pasece podle cesty je kytiček jako když je namaluje. Sedmikrásky, pampelišky, modré chrpy, zvonečky. Položí košíček do trávy a trhá květiny a skládá je do kytice. "To bude mít babička radost", říká si Karkulka. Potom popadne košíček a květiny a pospíchá, aby už už byla u babičky.

    Vlk šel zatím rovnou k babiččině chaloupce a zaklepal na dveře. Babička se zeptala, kdo to je a vlk řekl tenkým hláskem: "Karkulka." Babička řekla: "Jen si Karkulko otevři, není zamčeno." Vlk otevřel dveře, vběhl do světnice a než se babička nadála "chlamst" a babičku celou spolkl. Potom si dal na hlavu babiččin čepec, vlezl si do postele a čekal. 

    Za chvíli přišla Karkulka. Dveře byly otevřené, tak vešla do chaloupky a pozdravila, ale babička jí neodpověděla. Karkulka postaví košíček a květiny na stůl a jde k babiččině posteli. Jak to má babička ten čepec, diví se Karkulka. Ani jí není vidět obličej, a ty dlouhé uši. "Babičko, proč máš tak dlouhé uši?" "Abych tě lépe slyšela." "A proč máš tak veliké oči?" "Abych tě lépe viděla." "A proč máš tak velikou pusu?" "Abych tě mohla lépe sežrat!" A vlk skočil z postele, rozevřel tlamu a "chlamst" a chudáčka Karkulku spolkl. Potom si lehl znovu do postele, aby si odpočinul. Ale za chvíli usnul a chrápal. Až se všechno tráslo.

    A zrovna šel okolo myslivec. Slyší z chaloupky chrápání, poslouchá a myslí si, co to, že babička tak chrápe. Vejde do chaloupky a vidí v posteli vlk. Břicho má jako kouli a babička nikde. Že jí vlk spolkl. Vezme nůž, popadne vlka za břicho a "šmik, šmik" břicho rozřízne a z vlka se najednou vykulí Červená Karkulka a za ní babička. Obě se chudinky ještě třásly leknutím a děkovaly myslivci, že je zachránil.

    Babička snědla koláče a napila se vína a hned jí bylo lépe. Myslivec stáhl z vlka kůži. Měl radost, že zabil takového loupežníka a že babičku a Karkulku vysvobodil.


Převzato z http://pohadnicek.ic.cz/pohadnicek.php?folder=obsah