O slepičce a kohoutkovi

 
    Slepička a kohoutek si vyšli do lesa na oříšky. Nemuseli nikam daleko. Kousek od chaloupky stál ořech a pod ním na zemi byla spousta skořápek. Slepička s kohoutkem hrabali, hrabali, až našli jadýrko. Slepička ho uviděla první a vzala ho do zobáčku. Kohoutek se na ni zlobil. Kloval ji, chtěl jí jadýrko vzít. tahali se o ně tak dlouho, až vypadlo slepičce ze zobáčku. Kohoutek chtěl honem jadýrko chytit, ale nepodařilo se mu to. Místo jadýrka chytil do zobáčku kousek skořápky, která mu uvízla v krku.

    Svalil se na záda a zůstal tam bez dechu ležet. 

Jak to slepička uviděla, běžela ke studánce pro vodu, aby mohla kohoutka vzkřísit.
Prosila studánku:
„ Studánko, studánko, dej vodu mému kohoutkovi, leží za zahradou tiše, uvázla mu skořepinka v břiše.“
A studánka odpověděla: „ nedám ti vodu, dokud mi nepřineseš od švadleny bílý šáteček.“

    Slepička běží ke švadlence:
„Ach, švadlenko, švadlenko, dej šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi. Leží za zahradou tiše, uvázla mu skořepinka v břiše.“
Švadlenka jí řekla: „ Nedám ti šátek dříve, než přineseš od ševce střevíce.“

    Slepička běžela k ševci:
„Ševče, ševče, dej střevíce švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi. Leží za zahradou tiše, uvázla mu skořepinka v břiše.“
Švec jí řekl: „ Nedám ti střevíce, dokud mi nepřineseš od prasete štětiny.“

    Slepička běží k praseti:
„Prasátko, prasátko, dej štětiny mistru ševci, švec dá střevíce švadleně, švadlena dá šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi. Leží za zahradou tiše, uvázla mu skořepinka v břiše.“
Prasátko jí řeklo: „ Nedám ti štětiny, dokud mi nepřineseš ze mlýna věrtel hrachu.“

    Slepička pospíchala celá unavená do mlýna:
„Mlynářko, mlynářko, dej hrachu prasátku, prasátko dá štětiny ševci, švec dá střevíce švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi. Leží za zahradou tiše, uvázla mu skořepinka v břiše.“
„Nedám ti hrách dřív,“ řekla mlynářka, „dokud mi nepřineseš džbán smetany.“

    Slepička běží ke kravičce:
„ Kravičko, dej smetanu mlynářce, mlynářka dá hrách prasátku, prasátko dá štětiny ševci, švec dá střevíce švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi.Leží za zahradou tiše, uvázla mu skořepinka v břiše. Kravička jí řekla: Nedám ti smetanu, dokud mi nepřineseš čerstvou trávu.“

    Slepička běží na louku:
„Ach, louko, dej trávu kravičce, kravička dá smetanu mlynářce, mlynářka dá hrách prasátku, prasátko dá štětiny ševci, švec dá střevíce švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi. Leží za zahradou tiše, uvázla mu skořepinka v břiše.“

    Louka slepičce řekla: „ Nedám ti travičku, dokud mi nevyprosíš z nebe rosičku.“

    Slepička prosí nebe o rosičku. Nebe se slituje a pošle louce rosu, ta dá trávu kravičce, kráva dá smetanu mlynářce, mlynářka dá hrách prasátku, prasátko dá štětiny ševci, švec dá střevíce švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vodu slepičce.

    Slepička rychle běží ke kohoutkovi, do zobáčku mu naleje vodu, kohoutek zatřepe křídly a skořápka mu vyskočí z krku. On vesel zakokrhá: kykyryký! A od té doby se už kohoutek o všechno se svou slepičkou poctivě dělil a nic nechtěl mít jen sám pro sebe.


Převzato z http://www.huggiesclub.cz/script/Article.asp?aid=38