Pohádka o řepě

    Žili, byli jeden stařeček a jedna stařenka. Bydleli v malé doškové chaloupce a s malou zahrádkou. V domečku ale nežili sami. Starali se o vnučku, vnoučka, kočičku, a pejska. Dědeček s babičkou byli velmi chudí a jen taktak měli na živobytí.

    „Víš co, babičko“, povídá jednoho dne dědeček, „zasadíme si řepu. Až vyroste, najíme se všichni dosti.“ A jak se dědeček rozhodl, tak udělal. Zoral a vyplel políčko a zasadil řepu. Sedl si u pole a čekal. Mráz ho štípal do tváří, vítr fičel do uší, déšť ho celého zmáčel, ale dědeček čekal a čekal. Sluníčko se přestalo schovávat za mraky a řepa pomaloučku začala růst. 

    Vyrostla řepa veliká, převeliká. 

    Dědeček tahal, tahal, ale řepu nevytáhl.

    Dědeček celý šťastný spěchá do chaloupky za babičkou, ale ta moc veselá není. „Ach dědku, dědku,“ stýská si babička, „ už tu není nic, co bych vám mohla dát k snědku. Děti vypily poslední zbyteček mléka k obědu a spíž už je úplně vymetená. Ach, dědku, dědku, co si jenom počneme?“

    „Ale babko, už se nemrač! Máme vystaráno. Vyrostala nám obrovská řepa! Sám ji nevytáhnu, ale pomůžeš-li, jistě se nám to podaří.“

    Dědek chytil za řepu, babka za dědka: tahali, tahali, ale řepu nevytáhli. 

    Zavolali na pomoc vnoučka. Dědek chytil za řepu, babka za dědka, vnouček za babku: Tahali, tahali, ale řepu nevytáhli. 

    Zavolali na pomoc vnučku. A znova. Dědek chytil za řepu, babka za dědka, vnouček za babku, vnučka za vnoučka: tahali, tahali, ale řepu nevytáhli.

    Zavolali na pomoc pejska, ale ani s ním nepochodili. 

    Potom poprosili o pomoc kočičku: dědek chytil řepu, babka dědka, vnouček babku, vnučka vnoučka, pejsek chytil za vnučku, kočička za pejska – tahali, tahali, ale řepu nevytáhli.

    Dědeček s babičkou už byli celí znavení a báli se, že řepu nevytáhnou. 

    Vtom si kočička vzpomněla na malou myšku a zavolala ji na pomoc. Dědek chytil za řepu, babka za dědka, vnouček za babku, vnučka za vnoučka, pejsek za vnučku, kočička za pejska, myšička za kočičku. Tahali, tahali, až řepu vytáhli. 

    To bylo radosti! A všichni se hodně najedli.

    A na kopečku zazvonil zvonec a naší pohádky je konec.


Převzato z http://www.huggiesclub.cz/script/Article.asp?aid=38