Sedm divů světa

Jsou to nejpozoruhodnější architektonické a sochařské výtvory, které vznikly ve starověku v oblasti Středozemního moře a na Středním východě. V 3.- 2. stol. př.n.l. sestavil helénistický spisovatel Filón Byzantský seznam staveb, které ve své době považoval za největší a nejhonosnější. Tento seznam je později znám jako Sedm divů světa. Nikdo přesně neví, proč byl tento seznam sestaven. Možná byl zamýšlený jako první turistický průvodce po krajinách východního středomoří. Počtu divů byl přikládaný velký význam díky číslici sedm. Toto číslo bylo už od nejstarších dob považováno za posvátné a bylo spojováno s mystickými událostmi.

Postupem času se začali divy rozpadat a přicházeli spisovatelé, kteří sestavovali jiné, vlastní seznamy velkolepých památek. Co však odlišuje všechny "divy" od ostatních staveb v celé historii, jak za starých, nebo současných časů, je to, čím ohromují - jejich obrovská velikost a způsob, jakým byli postavené nebo jednoduše jejich krása. Vždycky mají jednu společnou vlastnost, je to jejich velká schopnost působit na lidi jako div. Z těchto nádherných děl se dochovaly pouze egyptské pyramidy. Ostatní "divy" známe pouze z popisů starověkých a středověkých spisovatelů a novodobých archeologických výzkumů.

Za Sedm divů svět se považuje:

* Hrobky faraonů v Egyptě

* Visuté zahrady královny Semírámis v Babylóně

* Chrám bohyně Artemis v Efesu

* Socha Diova vytvořená Feidem v Olympii

* Hrobka krále Kárie Mausóla v Halikarnassu

* Socha boha Hélia v přístavu na Rhodu

* Maják na ostrově Faru před vjezdem do Alexandrijského přístavu

Pyramidy v Egyptě

Jejich vznik se datuje v období od r.2700 do 2500 před naším letopočtem. Faraónové nechávali stavět pyramidy jako hrobky. Jejich velké přání bylo, aby měli věčné obydlí. Přání se jim zatím plní, protože egyptské pyramidy jsou jediným divem světa, který se dochoval do dnešních dnů. Egypťané kladli velký důraz víře v posmrtný život. Aby mohl Egypťan žít i po smrti, muselo jeho tělo zůstat neporušené a jeho duše musela dostat výbavu pro druhý život. Výbava obsahovala věci a jídlo, které si chtěl Egypťan do posmrtného života vzít (potraviny,nápoje,nábytek,cennosti, zbraně). Faraóni na prostředcích pro stavbu pyramid nešetřili, protože jejich hrobky museli být nezničitelné a nepřístupné. Faraónovy hrobky nebyli ale vždy takového tvaru. První skutečnou pyramidu s hladkými stěnami si nechal zbudovat faraon Snofrev v Médúmu, dvacet kilometrů od Sakkáry. Od této doby se pyramida ve tvaru jehlanu stala nejoblíbenějším typem hrobky faraonů. Používala se po celou Starou říši (2778-2260 př.n.l.) a také v období Střední říše (2160-1785), kdy ale už většinou nedosahovaly rozměrů starších pyramid. Kromě nich se používaly, hlavně v období od Nové říše až do konce dějin starověkého Egypta, skalní hrobky. Tři nejznámější pyramidy jsou v Gíze(město na levém břehu Nilu) a to Cheopsova, Chefrenova a Mykerinova, které stráží monumentální sfinga. Pyramidy jsou ze 4. dynastie (okolo 2500 př.n.l.). Největší z nich je Cheopsova pyramida, je vysoká 137,3 m, šířka její základny je 230,4m. Pyramidy jsou stavbou, která se výrazně odlišuje od ostatních staveb starověké doby, ale jejich nadčasovost je obdivuhodná.

nahoru

Visuté zahrady Semírámis v Babyloně

Babylon je proslaven svou věží. Podle antických spisů měl být Babylon odklopený ohromnými hradbami s velkým množstvím brán. Babylon byl postavený ze vlády Nabuchadnezzara II v období Novobabylonské říše 625-539 př. n. l.). Mu se také připisuje dostavení Babylonské věže. Nikdo však neví, kdo je autorem visutých zahrad. I když se visuté zahrady jmenují Semiramidiny, tak není potvrzeno, jestli je dala postavit právě královna Semiramis nebo Nabuchadnezzar II, pro potěchu své manželky či konkubíny dovezené z Médie.. Tato úloha zůstává oříškem pro archeology, ale v současnosti je pravděpodobnější, že visuté zahrady nechal postavit Nabuchadnezzar. Jasno v záležitosti zahrad stále ještě není. Žádný spisovatel žijící v té době o nich nic nenapsal,ale pověsti o nich se šířili ústně do celého světa, až se stali legendou o ráji uprostřed pouště. Jeden římský spisovatel navštívil zahrady dávno po pádu Babylonu a našel je ještě zachované. Popsal je jako sérii arkádových teras, postavených na způsob pyramidy jednu nad druhou. Každá terasa byla tak velká, že se zde dali pěstovat stromy. Podle dalších řeckých autorů měli zahrady čtvercový půdorys a skládaly se z klenutých teras vyvýšených jedna nad druhou umístěných na krychlových podpěrách. Ty byly duté a vyplněné hlínou, aby na terasách bylo možno pěstovat i ty největší stromy. Sloupy, podpěry i terasy byly vybudovány z pálených cihel a asfaltu. Na nejvyšší terasu se dalo vystoupit po schodišti, po jehož jedné straně byl umístěn stroj na čerpání vody z Eufratu do zahrad. Čerpání vody prý ustavičně poháněli otroci svou silou. Proudy vody vyvěraly z nejvyššího místa zahrady a stékaly dolů. Tato voda zavodňovala celé zahrady a díky tomu byla tráva i koruny stromů stále svěže zelené. To vše se odehrávalo nad hlavami diváků. Rozměry zahrad nejsou jasné, podle některých zdrojů měli asi 130x130 metrů a na výšku kolem 27 metrů. Jiné zdroje tvrdí, že výška zahrad byla stejná jako hradby, což je asi 100m. Německý archeolog Robert Koldewey nalezl něco, co bylo označeno za zbytky zahrad. Měly sice jen 30x50 metrů, což je méně, než udávali řečtí spisovatelé, ale rozměry jsou to stále impozantní. Jiní badatelé však tvrdí, že tato lokalita je příliš daleko od Eufratu, aby to skutečně mohly být proslulé Semiramidiny zahrady.

nahoru

Chrám Artemis v Efesu

Kdo navštívil Efes, tak si určitě dokáže představit krásu antického světa. Efes se nachází na území Turecka. Iónové založili město kolem roku 1000 př.n.l. Narodil se zde Homér - první epický básník. Efes byl rodiště i dalších slavných lidí. Efes byl významných obchodním přístavem a střediskem kultu bohyně Artemidy. Artemis, řecká bohyně lovu,byla nemanželskou dcerou Dia a bohyně Létó. Byla panenskou bohyní přírody, bohyní lovu a zároveň bohyní svateb a plodnosti. Artemis se zobrazovala jako lovkyně s lukem v ruce v doprovodu lesních nymf a zvěře. Právě Artemis kolem roku 800 př.n.l. zbudovali chrám. Chrám byl postaven v Iónském slohu. Půdorys chrámu měl rozměry 115x55 metrů, byl lemován po obou stranách dvouřadým sloupovím. Uvnitř chrámu byl ukrytý svatyně, v které stála krásna socha bohyně, ozdobená drahokamy vzácnými kovy. Chrám podpíralo celkem 125 sloupů, z nichž každý byl 18 metrů vysoký. 26 sloupů mělo unikátní dvoumetrový reliéf. V chrámu bylo spousta uměleckých děl, na kterých se podíleli nejlepší sochaři té doby. O soše samotné bohyně není bohužel jediná dochovaná zmínka. Chrám nesloužil jenom pro náboženské obřady, ale také jako obchodní centrum, které navštěvovali obchodníci, turisté, umělci nebo králové. V roce 356 př.n.l. byl chrám zničen požárem, který zřejmě založil Herostrates, aby se stal slavný. Ovšem dodnes není jasné, že by takový požár dokázal založit jeden člověk. Chrám byl zrekonstruován za 20 let, na rekonstrukci se podílel Alexandr Veliký. Chrám byl znovu zničen roku 262 n.l. Góty. Efésané jej prý ještě obnovili, ale ve 4 století se stalo oficiálním náboženstvím římské říše křesťanství. a chrám ztratil svou náboženskou funkci. Chrámu znovu objevil angličan John Turtle Wood, který byl roku 1863 vyslán, aby chrám nalezl. O šest let později chrám skutečně nalezl a odkryl. Do dnešních dnů se dochovaly jen fragmentární zbytky, které se nachází v Britském muzeu.

nahoru

Diova socha v Olympii

Na rozdíl od ostatních divů světa je tento výtvorem jediného člověka. Toto dílo je považováno za naprostý vrchol lidské schopnosti tvarovat kámen a kov. Socha dia stála v Diově chrámu uprostřed Olympie. Samotný chrám byl navrhnut architektem Libonem a je opravdu velkolepý. Chrám byl dokončen kolem poloviny 5 stol.př.n.l. Samotná socha se nezachovala, ale chrám stojí dodnes. Zbytky chrámu jsou největším rumištěm na olympijské půdě. Autorem této sochy je slavný řecký sochar Feidás. Sochu Dia dokončil v roce 443 př.n.l. Div světa - socha boha Dia v Olympii byla neuvěřitelně velká. Samotný podstavec měl výšku jeden metr a šířku šest a půl metrů Trůn dosahoval asi deseti metrů. Samotná socha Dia měřila 12,5 metrů. Když Zeus na trůně seděl, budil dojem, že kdyby vstal, tak musí nadzvednout střechu chrámu. Socha byla vyrobena ze slonoviny, vlasy a šaty měl ze zlata. Trůn byl zdoben zlatem, ebenem, slonovinou a drahokamy. Jádro sochy bylo dřevěné, ale to zůstalo návštěvníkům utajeno v lesku krásy sochy. Zeus držel v levé ruce vladařské žezlo, v pravé ruce měl sochu bohy Niké. Ve vlasech měl umístěn věnec olympijského vítěze. Podle historických pramenů byla socha dia odvezená do paláce v Konstantinopoli, zde byla roku 462 n.l. zničena požárem.

nahoru

Mauzóleum v Halikarnase

Král Mausolos II. vládl v Kárii, části dnešního Turecka, ve 4. stol. př.n.l. Byl to ctižádostivý panovník, napadal spoustu sousedních měst a států. Za ukořistěné peníze vybudoval nové hlavní město halikarnássos. Ke konci svého života se rozhodl postavit hrobku, která bude odpovídat velikosti jeho života. Chtěl, aby hrobka byla nejkrásnější, tak nešetřil na jejím financování. Dokončená hrobka byla opravdu velkolepá, stala se něčím víc, stala se symbolem všech hrobek. Hrobku dokončila čtyři roky po jeho smrti jeho manželka Artemísia. Mauzóleum přetrvávalo století, ale nakonec se rozpadlo na ruiny. V roce 1581 kameny z ruin rozebrali a použili na výstavbu pevnosti. Se stavbou se pravděpodobně začalo kolem roku 362 př.n.l., jako základního kamene bylo použito mramoru. Hrobka byla postavena na kopci nad městem. Stavba byla na uzavřeném nádvoří, v jeho středu byla kamenná plošina. K vrcholu plošiny vedlo schodiště ohraničené sochami lvů. Podél vnější zdi byly sochy bohů a bohyň. Hrobku strážili válečníci, kteří seděli na hřbetech koní. Stavba byla převážně z mramoru ve tvaru čtverce. Přesné rozměry nejsou známé, ale pravděpodobně byly 40m na šířku a 20 metrů na výšku. Na této části byli reliéfy. Jeden z nich ukazoval boj Řeků s Amazonkami. Nejdelší reliéf měřil 117 metrů. Na vrcholu náhrobku bylo 36 iónských sloupů, vysokých 12 metrů. Mezi sloupy stály sochy. Za sloupy byl pevný blok materiálu, který nesl společně se sloupy tíhu masivní střechy. Střecha vysoká 7 metrů byla ve tvaru 24-stupňovité pyramidy. Na vrcholu střechy bylo třímetrové sousoší Masuola a Artemisie ve voze se čtyřspřežím. Celá nádhera mausolea nespočívá pouze v jeho vzhledu, ale ve výzdobě. Mausoleum bylo plné soch v životních a nadživotních velikostech. Sochy zobrazovali převážně lidi, koně, lvy. Nebylo tedy zasvěceno řeckým bohům.

nahoru

Rhodský kolos

Možná jste nikdy neviděli kresbu tohoto divu světa. Ale když ji jednou uvidíte, bude se vám zdát, že se podobá Soše svobody. Na rozdíl od Sochy svobody byl Rhodský kolos zobrazením muže - boha slunce Hélia. Socha byla umístěna u vjezdu do rhodského přístavu. Některé prameny tvrdí, že stála nad vjezdem rozkročena, ale toto tvrzení lze vyloučit, vzhledem k velikosti sochy a šířce vjezdu. Pravděpodobně stála na východním vlnolamu nebo dále ve vnitrozemí. Hlavním tvůrcem sochy byl Charés z Lindu. Hlavní podpěry sochy byly mramorové sloupy, které byly umístěné uvnitř. Konstrukce byla železná. Sochu pokryty bronzovými pláty, které pravděpodobně připevnili, až po vztyčení sochy. Byla vysoká asi 33 metrů. Obličej Hélia a jeho koruna se sedmi paprsky byly pozlaceny. Socha byla pravděpodobně dokončena roku 290 př.n.l. Tento sochařský výtvor stál v přístavu 56 roků, poté byl zničen zemětřesením. Socha nějaký čas ležela na zemi a lidé ji i tak považovali za úžasnou. O tisíc let později zbytky sochy rozebrali Arabové, které obsadili Rhodos a prodali je obchodníkovi ze Sýrie.

nahoru

Maják na ostrově Faros

Dílo bylo zasvěceno Ptolemaiovi Sotérovi a jeho ženě Berenice. Roku 279 př.n.l., byl po 20ti letech práce maják v Alexandrii dokončený. Maják byl ihned prohlášek za div světa. Byl nejvyšší v historii a dosahoval výšky 122m (asi jako 40ti patrový dům), mohli jste ho údajně vidět ze vzdálenosti 50 kilometrů. Architektem projetu byl Sostratu. Stavba byla tak dokonalá, že přežila několik zemětřesení. Maják stál přes tisíc let. Maják byl pojmenován podle ostrova na kterém se nacházel - Faros. Dnes v mnoha jazycích maják najdeme pod slovem "pharos". Ostrov ležel před přístavem Alexandie a s pevninou byl spojený hrází. Ze všech šesti divů světa zanikl maják nejpozději, proto máme hodně informací o tom,jak vypadal. Dobrou představu o tom, jak maják vypadal, máme ze zobrazení na římských mincích. Maják se skládal ze tří částí. Spodní část byla čtvercová, prostřední osmihranná a horní byla kulatá. Na vrcholku stavby byla socha Poseidóna (vládce moří). Pomocí světla z ohně naváděl maják v noci do přístavu lodě. Vnitřní, dutá část, byla používána jako šachta na zvedání paliva pro oheň. Ve dne se využívalo odrazu paprsků slunečního světla od velkého zrcadla. V roce 796 byl maják poškozený při zemětřesení, v letech 1303 a 1323 udeřila další dvě zemětřesení, která na majáku zanechala výrazné stopy. V roce 1480 byla na místě bývalého majáku postavená pevnost , na který byl použit kámen z majáku.

nahoru