Převzato s úpravami z http://en.wikipedia.org/wiki/Freon

Freony

FREON! is DuPont's trade name for its odorless, colorless, nonflammable, and noncorrosive chlorofluorocarbon and hydrochlorofluorocarbon refrigerants, which are used in air conditioning, refrigeration and some automatic fire-fighting systems. It is one of a class of chemicals called Haloalkanes; Freon and similar refrigerants have been controversial due to environmental and safety concerns. Breathing any amount of Freon is safe, but when the amount of Freon in the air is so high that there is not enough oxygen, asphyxiation can result.

Freon was initially developed in the early 20th century as an alternative to the toxic gases that were previously used as refrigerants, such as ammonia, chloromethane, and sulfur dioxide.

R-čísla: http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_refrigerants



Převzato s úpravami z http://ekolist.cz/zddot152freon.htm

Měkké a tvrdé freony

Jednotlivé fluorované uhlovodíky se označují čísly tvaru F-xyz kde:

Freon F-11 má 1 atom uhlíku, žádný vodík, 1 fluor a 3 chlory - je to tedy trichlorfluormethan (CFCl3). Můžeme se setkat s jeho označením CFC-11.

Jako tvrdé freony jsou označovány ty, které mají v molekule chlor, ale nemají vodík. Označují se často zkratkou CFC (chlorofluorocarbons). Typickými příklady jsou F-11 (trichlorfluormethan) a F-12 (dichlordifluormethan). Tyto látky jsou v přízemních vrstvách atmosféry (troposféře) velmi stálé a pomalu, během asi 50 let, se dostávají do stratosféry, kde se rozkládají působením slunečního UV záření a velmi účinně rozkládají stratosférický ozón. Ozonová vrstva chrání zemský povrch před krátkovlnným UV zářením. Její zničení by znamenalo ohrožení nebo úplné zničení života v té podobě, jak ho známe. Život by pak zůstal asi jen v hlubinách oceánu.

Měkké freony můžeme rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvoří ty, které mají v molekule chlor, ale mají i vodík (HCFC, hydrogenchlorofluorocarbons), což je činí chemicky méně odolnými v atmosféře. Patří sem např. F-22 (či HCFC-22) (chlordifluormethan). Tyto látky sice mají schopnost rozkládat stratosférický ozón, ale rozloží se alespoň z části dříve, než se dostanou do stratosféry. Ani ony však nejsou pro stratosférický ozón neškodné.

Druhou skupinu měkkých freonů tvoří fluorované uhlovodíky, které obsahují vodík, ale neobsahují chlor ani žádný jiný halogen. Označují se zkratkou HFC (hydrogenfluorocarbons). Patří sem například F-134a (1,1,1,2-tetrafluorethan). V atmosféře jsou stálejší než HCFC, ale zpravidla méně stálé než CFC. Nejsou zdrojem radikálů chloru, lze je tedy považovat za dokonale neškodné pro ozónovou vrstvu. Přesto je však nelze považovat za neškodné absolutně. Stejně jako ostatní freony absorbují tyto látky více v oblasti záření odraženého od povrchu země (terestriální vyzařování) než v oblasti záření na zem dopadajícího (sluneční záření). To je příčinou jejich vlivu na globální klima - skleníkového efektu.

Vliv freonů na globální oteplení je tím větší, čím jsou stálejší v přízemních vrstvách atmosféry. Měkké freony mají proto i v tomto ohledu příznivější vlastnosti než freony tvrdé. Zákaz všech freonů, včetně HFC by byl spíše kontraproduktivní. Neexistuje totiž vhodná náhrada za jejich použití v chladících zařízeních. Náhrada uhlovodíky jako butan je nebezpečná extrémní hořlavostí a i butan, podobně jako methan, má vlastnosti skleníkového plynu (i když slabší než freony).

Za ekologicky nejprospěšnější je minimalizace úniků chladících médií do atmosféry, tj. co nejdůslednější recyklace.